Těžkopádná Lú
budí se ze snů,
ve kterých honila se
s čuníkem na terase,
ve kterých vznášela se
na listí, co našla v lese.

● Někteří lidé rychlí jsou jak blesk.
Neupadnou, jak je rok dlouhý,
nelze je zadržet.
Těm já můžu jen závidět.

Šaty, boty, všechno lítá,
Lú to zase pěkně schytá,
zas jde pozdě, zas svět klouže,
vpravo hrbol, vlevo louže.
Těžko spadneš Lúúúú,
těžko spadneš Lúúúú,
těžko spadneš na zem Lúúúú,
těžko spadneš na zem Lúúúú,
spadneš na tvrdou zem.

● Někteří lidé problémy neznají.
Všemu rozumí, nikdy nechybují,
vždycky pravdu mají.
Ti jsou na mě často naštvaní.

Zavál vítr, smetl Lú z chodníku,
nese ji k mraku podobnému čuníku.
A už se s ním Lú honí,
mění se v koně i slony,
nebojte se o ni,
nebojte se o ni,
stala se lehkou Lú!