(Pavla Slabá / Marka Míková 1982)
Poletíme
K ránu jsem usnula,
zdál se mi sen tak jako před týdnem.
Vrásčitý stařík, usmíval se
a říkal: Vem to doslova.
Poletíme...
Na kopci u kostela
hledala jsem, odkud bych odletěla.
Zrzavý kostelník
tiše spílal holubům na kříži:
Holubi špinaví,
však já vás jednou všechny postřílím!
Poletíme...
Zamávat rukama,
trochu se bojím, ale vem to doslova.
Trochu se bojím,
kostelník puškou na mě míří zezdola...
Poletíme...
|
