I) Během několika posledních dní se mi úplně změnil úhel pohledu na svět. Neprošel jsem katastrofou ani záchvatem štěstí, ale něco mezi – přestěhoval jsem se. Mám na mysli úhel pohledu na svět z okna. Nejen, že bydlím někde jinde (to se po stěhování stává), ale hlavně v jiné nadmořské výšce. Ze suterénu jsem šel do nejvyššího patra paneláku. Zatímco z předchozího působiště jsem měl výhled maximálně na rajčata na záhoně a spíš než o výhled se jednalo o podhled, zde mám Prahu jako na dlani. Netvrdím, že vidím všech sto věží, ale alespoň pět napočítám určitě. Na druhou stranu se tu samozřejmě najde i pár nevýhodiček, neboť poetiku panelákového soužití začínám teprve objevovat. Musím říct, že mám příjemný pocit, že po tak dlouhé době psaní Pozorovatelen (tímto dílem zaobluji svůj třetí ročník) se při jejím psaní poprvé cítím, jako bych na ní byl.
II) Na samém chvostu léta jsem jel – hned dvakrát po sobě – na výlet do Berlína. Poprvé jako klasický turista na prohlídku, podruhé na koncert Davida Bowieho. O tom asi psát nebudu, recenze nedávno v R&P&MQ vyšla. O městě ale asi také ne. Buď jste tam byli a víte své, nebo tam pojedete jindy. Napíšu vám ale, co jsem poslouchal v Guitonovi. Na cestu jsem si zabalil pár alb, která tam vznikla, abych tím ještě umocnil své cestovatelské dojmy. Odpíchnu-li se od zmíněného Davida, tak ten tam nahrál Low nebo Heroes, jedny ze svých nejlepších. Když k tomu připočtu další dvě, která tamtéž a v témže roce natočil s Iggy Popem, Idiot a Lust For Life, vyjdou mi z toho čtyři. Čtyři pilíře. A na těch už lze leccos stavět. Tady vyrostlo hned několik budov, ať už se jmenovaly New Wave, New Romance nebo New cokoli. V devadesátkách měli své berlínské období i U2, a aby to i Mardovi došlo, pojmenovali desku pro jistotu Achtung Baby. My jsme si dávali pozor hlavně na cestu. Už si asi nevzpomenu, co všechno jsme na ní ještě poslouchali, snad něco Cavea a Einstürzende Neubauten. V samotné metropoli jsem si pak chtěl koupit něco echt německého. A narazil jsem na CD Alles Ist Gut (1981) od elektroniků Deutsch-Amerikanishe Freundschaft. Je opravdu gut. Ve druhé písničce vyzývají k tanci Mussoliniho, Hitlera, Krista a další. V bookletu píšou, že jim to připadalo sexy. To víte, Němci... Paradoxem mezi mou berlínskou cestovní fonotékou bylo album s názvem Praha. Zrovna na něm má totiž Garáž písničku Berlin. Jen za cestu jsem dal mnohem víc než kilo. Ale milo mi bylo, to nemohu neříct!
III) Na závěr si neodpustím nějakou tu turistickou fotečku. Berlín ve dne jsem vyfotil já, v noci Bára. No není tam pěkně? Tak útulno...
 |
 |
Mardoša
mardosha@noise.cz
