ČÍSLO 10/2002

I) Netvrdím, že mám špatné spaní. Ale občas se nad něčím s mírným znepokojením zamýšlím. Třeba nad jedním rozporem. Lépe řečeno “rozporem”. A to mezi mou kritikou (tedy “kritikou”) a vlastní tvorbou (možná taky spíš “tvorbou”). Abych to oduvozovkoval a poněkud zpřehlednil. Onou “kritikou” nemyslím nic jiného než Pozorovatelny, kde tu a tam zavadím o nějakou jinou skupinu. Ať už si ji pochvaluji, či nikoli, může to působit, že se k ní vyjadřuji z pozice kritika. Onou “tvorbou” myslím své členství v hudebním souboru, a tedy jistou spolutvorbu jeho hudebního materiálu. No a onen “rozpor” je to mezi tím. Do uvozovek jsem ho dal z více důvodů, ale hlavně proto, že žádný necítím. To, co píšu, stejně žádné skutečné kritiky nejsou. Znepokojuje mě na tom ale jedna věc: čtenáři jako by někdy automaticky předpokládali, že každou svou kritickou připomínkou zároveň mimoděk sděluji, že já (potažmo naše skupina) jsem v tomto ohledu mnohem lepší. Tak to je tedy mýlka (to nejjemnější pokušení)! U sebe člověk nemá potřebnou reflexi, kterou jakožto posluchač u jiné kapely mít může. Tak proč se o ni nepodělit. Mám za to, že klidně mohu o někom napsat, že má nepovedené texty, a být zároveň tím nejhorším textařem na světě. To jsou dva oddělené světy: vnímání a tvorba. Input a output. Právě jsem vám to vysvětlil, ale stejně už vidím, jak někde napíšu, že se mi třeba nějaká písnička moc nelíbí, a hned mi někdo vpálí: “No a co ty vaše písničky, ty sou jako myslíš nějaký super, jo?” Nemyslím. Ty neumím posoudit. Stejně tak neumím posoudit, jestli takovýhle rozebírací sloupeček někoho vůbec zajímá.

II) Druhá část dnešní Pozorovatelny je, pro nevelký úspěch, opakování z minula. Nastal technický problém s uveřejněním zde popisované fotografie. Bez ní můj článek postrádal trochu smysl. Teď by zase trochu smyslu pozbývala samotná fotka. Tak to tady máte komplet, v původním znění (omluvte tedy mírnou neaktuálnost):

Vím, že fotit si a zveřejňovat v časopisech svůj automobil může být považováno za vrchol... teď ani nevím čeho. Ale tahle fotka pro mě má hned několik významů, takže jsem se rozhodl vrcholu nedbat. Jednak jsem se o mém Guitonovi už (a nejen v Pozorovatelnách) několikrát zmiňoval a myslím, že tudíž máte nárok ho konečně spatřit. Navíc tato fotografie je pořízena za speciálních okolností. Je totiž ze svatby Honzy Muchova. Tímto &musiQ (aniž by o to stál) získal naprosto exkluzivní snímek. Jak ale vidíte, nejedná se o klasickou novomanželskou fotografii “ženich líbá nevěstu”. Pochází totiž z únosu nevěsty! Možná výjev nepůsobí tolik akčně, nevěsta se holt se svou situací brzy smířila. Jelikož je Honza velkým (a aktivním) fanouškem fotbalu, byla oběť umístěna i s Guitonem do fotbalové branky na nedalekém hřišti. Okradeného ženicha o její poloze informoval z přilehlého křoviska hlavní organizátor Aleš Najbrt, vystupující ovšem pod pseudonymem Jiří Pelikán, přičemž záda celé operaci kryl v místě oslav David Ondříček. Aleš říkal, že ta příjemná a kultivovaná akce potřebovala trochu té vesnické demence... Hm, tak řekl Mardošovi s Bublinou. A poslední, nikoli však nejmenší důvod zobrazení Guitona v Pozorovatelně je ten, že v době kdy ťukám tyto řádky, se s ním chystám podniknout cestu do Saint Tropéz! Chci se od tamních řádových sester přiučit troše řidičského umu.

Mardoša
mardosha@noise.cz