ČÍSLO 02/2002

I) Před Vánoci se člověk snadno dostane do shonu. A v něm se setká někdy s takovými věcmi, že se až nestačí divit. Proč taková snůška pravdivých tvrzení najednou? Protože se mi stalo něco podobného, pochopitelně. Narazil jsem na knihu uměleckých aktů našich celebrit! Uvozovky dosaďte dle uvážení. Chápu, že nikdo z nich se netouží zneviditelnit, ale zviditelňovat se zrovna takhle… Stejně tak nechci tvrdit, že fotografie nahé ženy je mou největší noční můrou. Jen nechápu, proč když se do toho někdo takhle pustí, to alespoň neudělá tak, aby to vypadalo hezky a kniha působila alespoň trochu "exklusivně", což byl bezesporu prvotní záměr. Proč to alespoň není profesně dotažené a je to celé takovéhle spatlané. Nemusím vám říkat, kdo všechno se v knize objevil, jména snadno dosadíte. Chyběla snad jen Helena Růžičková. A co je možná nejsmutnější: představte si, že jdete takhle (doslova) s kůží na trh, a díky zákonům tohoto trhu se další sezónu objevíte i se svou intimitou ve výprodeji…

II) Stala se mi zajímavá věc: v průběhu asi tak dvou let se mi úplně změnil pohled na jednu kapelu, a to aniž bych ji kdy viděl živě a aniž by se ona během té doby nějak zásadně změnila. Jak já to jenom dělám? Vím, je to trochu divné. Byl to Děda Mládek Illegal Band. Zajímavý fenomén. Víceméně pro legraci utvořená kapela z členů jiných kapel, která trochu proti své vůli natočila desku a bez větších (alespoň zjevných) ambicí se stala slavnou… Pamatuji si, že někdy kolem roku 1999 hráli u nás na Deltě. Ačkoli jsem na koncertu nemohl být přítomen, od kolegů a kamarádů jsem měl samé pozitivní reakce. Prý to byla legrace. Zpestřená navíc tím, že na koncert dorazili asi čtyři diváci, takže kapela, která svůj koncert přesto statečně odehrála, vystupovala místo v sále ve foyeru. Říkal jsem si, že to je skvělé, ale škoda, že na to nikdo nechodí, to už si asi nebudeme příště moct dovolit. Čas se pohyboval a z "Dědy" se stal velký klubový a festivalový tahák. Pak přišla nabídka a deska, která se okamžitě stala zlatou nebo podobně úspěšnou. A pak mi to začalo připadat čím dál tím hloupější. A kapely se to vlastně ani moc netýkalo. Zřejmě to bude můj problém, ale někdy mám takový pocit, že co funguje skvěle jako fórek pro pár spřízněných a nadšených, se v masovém měřítku stává hloupým. Ale nemyslete si, že jim to nepřeju! Šmankote! Jen ať hrají, hodně mnohem podivnějších záležitostí visí ve vzduchu. Tedy v éteru. Asi jsem blázen. Nebo bych mohl jít na koncert a třeba zjistit, že se jedná o naprostou nedoceněnou bombu, a hned o tom napsat do Pozorovatelny!

III) Teď jsem si pustil Sunshine. Už dřív jsem si oblíbil jejich desku Velvet Suicide z roku 1999, ale teď poslouchám loňskou Necromance. Zvláštní, nemám moc CD domácích kapel, které jsem ještě nikdy neviděl živě. Když nepočítám ty, co už nehrají, nebo ty, jejichž členové už zkrátka nejsou živí. Spíš napřed nachodím a pak teprve naposlouchávám. Co k nim říct? Kapela z kategorie PP. Podivná Partička. Produkují charismatickou směsku punku, elektroniky, novoromantiky a co já vím, matematiky. Jsou jako roboti-transformátoři z bookletu. Hraví a trochu nahánějí strach. Nikdo je moc nezná, ale na druhou stranu kolují různé zkazky o jejich zahraničních úspěších. I když se trochu bojím možného zklamání po poslechu desek, na jejich koncert bych si zašel rád. Než se z nich zase stane nějaká bomba se zlatou deskou na čele (hitparády).

Mardoša
mardosha@noise.cz