ČÍSLO 01/2001

I) Možná už to bude vypadat, že skoro nikam nechodím. Tuhle jsem psal, že příliš nevyhledávám muzikály, onehda jsem byl zase vykulený, když jsem náhodou ocitl na diskotéce, a dnes se přiznávám, že moc nechodím ani na revivaly. A pak na jeden zajdu a hned o tom napíšu sloupeček. Mám to ale móresy.
Byli to kluci, kteří hráli, a nikterak špatně, písničky Red Hot Chili Peppers. Jak se jmenovali? Nevím. Nejspíš Red Hot Chili Peppers Revival. Stejně jako šest sedm dalších. Bylo to docela legrační. Co mně na nich přišlo nejzábavnější, byly drobné stylizace jednotlivých členů. Zpěvák musel být do půl těla, basák se taky tak po fleaovsku kinklal a bubeník měl alespoň kšiltovku. Jen jsem přesně nepostřehl, jestli kytarista chtěl být spíš Frusciante, nebo Navarro. Ale určitě to byl Kulich!
Jejich vystoupení mě hlavně ale vedlo k úvaze, proč vlastně to všechno? Jasně, „redhoti“ jsou populární, a tudíž vděční. Možná i věční. Je to ale vůbec revival? Já chápu tento výraz spíš jako vytažení něčeho už zapomenutého na světlo a případně opětovné rozdmýchání mánie kolem toho. Copak někdo už zapomněl na RHCP? Nebo na Metalliku či Rage Against The Machine? Přestali vydávat desky a jezdit turné? Nebo už je mladí nepamatují? A tak to je i s většinou revivalů, se kterými jsem se zatím (na plakátech) setkal. To mě nebaví.
Mě by zajímalo, kdyby se někomu povedlo vyštrachat kapelu, kterou už si málokdo pamatuje, alespoň třeba mezi teenagery, a podařilo se mu kolem toho udělat takový rozruch, že by se lidi sami začali zajímat i o originál. Můj tip? Například Devo! To jsou jedni z mých pozapomenutých oblíbenců. A věřím, že každému z vás dva až tři takový „skrytí favorité“ okamžitě v hlavě naskočí. Nebo si vzpomínám na legendární brněnský A-beat. Mixovali hudbu všech dekád, nebáli se sáhnout po posluchačsky méně vděčných peckách a naopak posluchače přimět, aby za ně vděční byli. A navíc se nesnažili o maximální možné přiblížení originálu, naopak s předlohou zacházeli dost volně. Pěkně plandala.
Nebyl jsem si úplně jistý, jestli významu slova revival rozumím úplně správně, tak jsem se raději podíval ještě do slovníků. V anglicko-českém jsem našel dva výrazy: obrození a oživení zájmu. Což mou teorii potvrzovalo. Legrační pro mě byla představa, že Palacký a Jungmann dělali Český národní revival! Zajímalo by mě, jestli by s tím alespoň jednou měsíčně to Rock Café vyprodali… A v Malém encyklopedickém slovníku jsem výraz revival nenašel vůbec. Nejblíž tam byl revmatismus. Co říci závěrem? Revivalte sudy!

II) Když už jsem zmínil Davea Navarra: Před časem jsem se na internetu dočetl, že si založil label a jako svůj první počin se prý rozhodl vydat na vinylu (!) 2LP Metal Machine Music (!!).
V kostce pro ty, kteří nevědí, o co jde: je to takzvaná Lou Reedova „umělecká sebevražda“, v roce 1975 vydané dvojalbum sestávající pouze z různých nepříjemných elektronických ruchů, šumů, vazeb a jiných hluků. Žádný zpěv, žádné písně, jen čtyři čtvrthodinové noiseové bloky. Kdoví, jak vážně to tehdy Lou myslel, říkalo se, že jeho počin byl odpovědí na stále se zvyšující tlak firmy, která ho nutila nahrávat stále nová a nová alba. Nebo ho prostě momentálně nic moc nenapadalo.
Možná to v případě Davea Navarra bude zase „podnikatelská sebevražda“, ale jako gesto je mi sympatické! To fakt uznávám, i když poslouchat to kvůli tomu asi moc nebudu.
Teď si jen říkám, s jakými ohlasy by se podobný počin setkal u nás. Kdyby to udělala třeba Lucie! Už jen proto, že má platinovou desku, ještě než z ní někdo slyší jedinou notu. Jestlipak by to umělecky přežili?

M a r d o š a
mardosha@noise.cz