ČÍSLO 8/2000

I) Když si to tak přeberete: struna je napnutá na kytaře, žíně na smyčci, blána na bubnu, sampler a počítač jsou pod proudem. Nevyplývá z toho tak trochu, že vlastně skoro všechna muzika vychází z určitého napětí? Případně pod tlakem, přidáme-li k tomu dechové nástroje.
     Navíc hudbu, z fyzikálního hlediska nehmotnou záležitost vznikající jakýmsi chvěním či vlněním či jak nám to vysvětlovali na škole, vydávají tak strašně těžké věci. A vy je musíte pořád někam nosit, nakládat, vykládat, rovnat, přenášet a poponášet.
     Tyto úvahy spolu moc nesouvisejí, vlastně nesouvisejí s ničím, proto jsem je asi, chudinky, dal takhle k sobě. Jestli z toho něco plyne, tak snad jedině to, že to není žádná sranda, ta hudba!
     Ještě jsem si vzpomněl na jednu s ničím moc nesouvisející věc. A taky ze školy (snad to moc nespletu): jednotka pohltivosti zvuku je prý jedno otevřené okno! Paní profesorka nám to vysvětlila tak, že „… když zvuková vlna dopadne na otevřené okno, tak jaksi celá vypadne ven…“ To víte, průmyslovka, to se nezapře.

II) Neprudí Vás už trochu, alespoň ty, co bydlí v Praze (ale možná se to už rozšířilo i do jiných měst) a jezdí tramvajemi, způsob reklamy na jeden deodorant? Nebo spíš reklamy na to, jak se lidé potí a jak jsou při tom hnusní. Připadá mi to už trochu jako jejich obsese. Pokaždé graficky co nejvypíchnutější slovo POT, jako by to byla ta nejstrašlivější lidská tekutina. Neříkám, že je mi snad příjemné být zpocený nebo vedle někoho takového cestovat, ale agresivní způsob těchto reklam už mě fakt neba. Jako by lidem říkali: „…Vy jste tak odporní! Jak se v té tramvaji mačkáte, strašlivě páchnete, jste ulepení a hlavně se POTÍTE, prostě se nám z vás zvedá kufr, a jestli si rychle nekoupíte ten náš super výrobek, kterej Vám pomůže aspoň z toho nejhoršího, tak už nám nikdy nechoďte na oči a hlavně na nos! A do dopravních prostředků ať už ani nepáchnete!“ To si pak už taky začnu připadat jako pachatel, i když jsem ráno všechno použil. Při tom všem hnusu, který lidem vyčítají, ale úplně opomíjejí i mnohem horší
     tělesné tekutiny, které se někteří opravdu nestydí vyměšovat. Možná bych se ale nedivil, kdyby udělali speciální sérii do nočních (nikoli očních) linek: „… vyčurat se je lidské … kdo se dnes ještě nevyčural, ať zvedne nohu…“
     Šmankote kam jsem se to dostal!? Ale tam mě dostali oni! Radši toho už nechám, nebo se z toho ještě pěkně zapotím.

III) My žijeme v Praze 2000. A ta je letos město kultury. Není v tom (naštěstí) sama, matinka naše, ještě v tom s ní jede několik dalších měst, z nichž o mnohých nemá našinec, a já se bohužel nevyjímám, ani potuchy, kde se nalézají natož jaká je tam kultura. Nechci pořadatelům nebo organizátorům křivdit, ale nemáte pocit, že je Praha stejně (hodně/málo - nehodící se škrtněte) kulturní, jako byla v roce 1999, 1998 a jako asi bude i v roce 2001? Hlavičku nebo patičku „Prahy 2000“ má kdejaká akce, která se tak jako tak koná každý rok. Jsou snad tyto akce nějak ještě kulturnější než obvykle? Dostanou nějakou speciální dotaci? Nebo dostanou tutéž jako jindy, ale od jiné, k tomuto účelu speciálně zorganizované organizace? Nevím a možná ani vědět nechci. Nicméně se to celé dá vzít za opačný konec a dívat se na to pozitivně. Je dobře, že se toho ve stověžaté vůbec tolik děje bez ohledu na to, jaký je rok. A o pozitivní pohled přece jde, ne?
     Mimochodem, ač to nebyl můj původní záměr, téma „Praha 2000 – evropské město kultury“ zajímavě koresponduje s tématem výše umístěných odstavců…



M a r d o š a
mardosha@noise.cz