Tam, kde žijí divočiny

Dětská psychiatrie Motol 21.7.-28.7.2008

divocinyHrají: Marka Míková a Antonín Novoný
         stále přítomná je paní Dr. Marina Stejskalová

1.den jsme přečetli příběh.
Je to o zlobení a zlobíme všichni.
Trochu jsme příběh i hráli a zpívali jsme. Děti byly nadšené. Na závěr Míša navrhla, abychom zazpívali hymnu. Moc se nám do toho nechtělo: Přece není fotbal...ani žádná slavnostní chvíle... Ale Míša řekla, že je slavnostní chvíle a ať si při zpěvu dáme ruku na srdce. Tak jsme zazpívali českou i slovenskou a bylo to dojemné.

2.den vyrábíme loutky divočin - děti samy vymýšlejí, jak se budou jmenovat(Špindíra, Šprtka, Hulič, Jednorožec, Zubatka)

3. den pokračujeme ve výrobě loutek a dekorací, zpíváme píseň

4.den - najednou se nikomu nechce pokračovat v práci, všichni chtějí dělat keramiku pro rodiče, přesto se s hrstkou dětí pouštíme do práce. Šárka dělá palmy, Péťa nádherně hraje Zubatku. Stenly hraje skvěle na bubny a foukací harmoniku.

5.den zkouška - pokoušíme se představení dát dohromady a děti skvěle hrají. Jedna hodně hubená dívka hraje šneka. Max se ptá: Tak co, šněku, už jsi žral? Ne, odpovídá. Ale to bys měl... Já vím (a pokrčí rameny) Stejný rozhovor se opakuje na konci představení a smějeme se.

6. den - představení - hrajeme před personálem a ostatními dětmi. Roman udělal plakát, Míša hraje skvěle. Holky se trochu stydí, ale povzbuzeny paní doktokou, která se zapojuje do hry, hrají taky zcela bez zábran.
 
Potlesk je veliký.